Nemůžu tvrdit, že poslední předvánoční týden byl pro mne zahalen rouškou klidu, ale zvládla jsem ho  tak, abych po štědrovečerní večeři nakonec  "neodpadla". Já zůstala  bdělá až do jedné po půlnoci !  To zas tak těžké nebylo, jak se říká - jsem jako sova.... Třetí adventní neděli jsem si s vnoučaty  poslechla malý koncert hudební skupiny Flastr, v našem malém kostelíku, kde místní Spolek přátel Ost. podobné akce pořádá. Tato hudební skupina u nás byla poprvé, a věřím, že ne naposledy. Pětičlenná skupina, s poetickými písněmi s převážně českými texty, hrající na kontrabas, housle, mandolínu, banjo a kytaru, kterou po celou dobu neodložila jediná žena, s osobitým projevem, zpěvačka Hanka. Možná, že chlapeček, který se jí má zanedlouho narodit, bude mít stejné nadání jako ona, když s námi naslouchal jak to buducí mamina umí... A také od ní bylo milé, když nám prozradila, že chlapeček bude Vojtíšek. On totiž ten náš kostelíček, který církvi už delší čas nepatří, nese jméno sv. Vojtěcha.

Několikrát jsem se tu o něm už zmiňovala, před lety byl téměř zubožený, ale díky Spolku přátel, pomalu roste do krásy.

Tak se nakoukneme dovnitř:

V tento čas nechybí nazdobený stromeček.

A opravený lustr září jako ze zlata.

A skupina Flastr, navzdory rukám jistě notně prokřehlým, hrála a zpívala, jednu píseň za druhou. Kostelík byl plný lidí a kdo se chtěl zahřát, měl možnost svařáčkem. Kdysi tady bývaly varhany, už ale nejsou, ale původní kostelní zvon/ na obrázku vpravo/ a i funkční hodinový stroj s kyvadlem, / jeho část je vidět vlevo/,nám tu na památku  zůstaly, jako cenné historické relikvie. Když se kdysi zvon najenou rozhoupal a  rozezněl po okolí, věděli jsme, že paní Machová tahá za šňůru v kostelíčku a smutnou zprávu na vědomí dává...... O téhle stavbě by se toho dalo napsat mnohem více, její zdi za dávná léta  zažily hodně dobrého i zlého....

A hned vedle kostelíka stojí jeho sousedka  - základní škola. V těchto dnech se pyšní nazdobeným "stříbrňákem", který za pár let dorostl výšku střechy.

A  samotné Vánoce? Dnes už jsou za námi, dobrého jídla plno bylo, a něco z něj, jako vždy, ještě zbylo... Každého člena naší rodiny Ježíšek bohatě obdaroval, Ale já si pokaždé přeju dostat ten jeden jediný, ani krásně zabalený a stuhou převázaný být nemusí, a takový bych přála bez rozdílu úplně všem, ten nejcennější - ZDRAVĺ !! A ještě jedno přání pro ty v životě docela opuštěné, to je mít rodinné zázemí...

No tak už jsou za námi, a nakonec jen malé ohlédnutí....

Říkala jsem, že jsem jako sova, tak bdím jenom já a stromeček.....to bylo o půlnoci včera......

Ale ještě včera odpoledne, trochu modré na obloze, a pár perliček na svídě, cvak cvak, to si utéct nenechám !

Ty čtyři poslední obrázky, já vím, že nic moc, ale jeden by nevěřil, že je 27.12.2018