O čem můžu asi psát ? To je stále dokola, trocha té radosti se na miskách váhy se starostmi převažuje, den co den. Ty starosti za hlavu raději hodím, i když mi to moc nejde, ten červík pochybností mi v hlavě vrtá a snaží se mi všemožně připomínat že už nic není jako dříve, že abych se konečně smířila, že časem bude ještě hůř. Ještě sis holka nezvykla? - tak si zvykej, už jsi zjistila, že s tím svým trápením nic nenaděláš, a že občas  závidíš některým svým vrstevnicím...prostě nohy, nožky, co je nosí, víc tu říkat nebudu.

Moje zahrada upadá, i když se snažím,ale musela bych být slepá, abych to neviděla ! Když si tak vzpomenu jak jsem se pyšnila, když se u plotu s pochvalou  zastavil někdo kolemjdoucí , byla jsem ráda, že moje záliba přináší potěšení i očím jiným...No, ono je to už pěkná řada let když jsem vše sázela, a dneska ? Všechno mi přerostlo přes hlavu, hotovou džungli mám všude tam kde byly keříčky maličké, a kde byla i malá borovička. Nějaký razantní sestřih by to ještě chtělo, ale to už musí provést syn. Beru sebou ven často i "šmejdíka" takový levný foťáček do kapsy jsem si na to kdysi koupila a proto často podlehnu mámení, abych si něco zase zvěčnila, něco, co už mám foceno snad tisíckrát. To právě sobě pro radost, nebo je to jen moje posedlost, co já vím? Ale radost si s tím vždycky udělám, tak jako při včerejším focení.

 

 

Ještě trochu kvítí navíc

 

večer jsem se pokusila zachytit zapadající slunko za záclonou trávy, i to byl malý kousíček mé obyčejné radosti