Tak tohle sem musím napsat, i když to nebude tak procítěné, to byste museli vidět mou čtyřletou vnučku. Ta do svého projevu dala úplně všechno, přednes byl opravdu procítěný, skoro jsem žasla, kde se to v ní bere. "Babí, poslouchej, zazpívám ti písničku, a pak ji zazpíváme spolu, jo ?" "No jasně, tak do toho, třeba ji ani neznám." Hned na to s důrazem  spustila -  raz, dva  - a dlaněmi do taktu tleskne.

Zpíváme písničku

je v ní pravda velká,

jak vypadá červnová učitelka,

umytá a učesaná,

dlouhodobě stresovaná.....

Tak tohle jí z papulky vypadlo úplně srozumitelně a já si v té chvíli uvědomila, že dvě poslední slova od pravdy asi daleko nejsou....