Nastal čas růží na jejichž krásu nejedno oko se zalíbením pohlédne, i já se každý rok těším na ty moje, až se na nich záplava květů rozvine.Má to však jeden háček, milovníci růží nejsou jenom lidé, ale i vlezlé a odolné mšice. Ani různým  chorobám se samy neubrání, padlí na poupatech a houbová čerň na listech, často bývají jejich zkázou a kdoví co ještě....Růže jsou v podstatě dlouhověké, ale bez chemie je uhlídat nejde.  Když  je chcete mít  zdravé, nezbývá než je zjara postříkat, a zase znovu, při náletu těch zelených potvůrek mšic, je to nekonečný boj. Já byla lenoch a na jarní postřik se vybodla, ale s mšicemi jsem rázně zatočila bez chemie, podle jedné osvědčené rady. Stačil 1 díl tekutého mýdla a 2 díly jedlého leje, dobře to smíchat, a nas 1 litr vody dát 10 ml a roztokem důkladně stříkat. Přiznám, že jsem to provedla dvakrát, a byla jsem úspěšná, mšice to nepřežily. Hurá ! Růže bohatě kvetou, kochám se jimi a můžou se pokochat i kolemjdoucí, jak je jim libo. Ale vzadu u domovní zdi, mám ještě pár růží a nevím, co na ně sedlo. Suchem to není , ani náhodou. Listy jim zhnědly a prosychají a květy žalují,  -ty za to můžeš, proč tedy  nepomůžeš ? Dívám se na ně a bezmoc mě přepadá, nejraději bych se s nimi nadobro rozloučila, ale váhám, je mi jich líto. Mám jim dát šanci ?  Stojí mi za to, zachránit je ?

 

 

 

 

Každý rok mi takhle kvetou, no bez práce to není, po zimě je musím stříhat, a to pěkně drápou ostré trny,  bez rukavic to ani nejde. A  za to přijde tahle krásná odměna.

A tady jenom na ukázku jaká zkáza na listech, nevím si rady, mám jim dát šanci ?