Dny běží, jeden za druhým, a mně nezbývá než  v mém životě tu změnu přijmout, že už nic nebude tak, jak  ještě na začátku srpna bylo...Bojuju s tesknotou a jen to hezké si připomínám, a v rodinném kruhu svých synů svůj vnitřní žal schovávám...Nejdou mi psát žádná další slova, tak aspoň pár obrázků co jsem si  cestou cvakla, když mne jednou a podruhé z domu vytáhli moji kluci, abych přišla na jiné myšlenky.

aspoň na chviličku do lesního chrámu

 

 

 

 

 

do Sloupu v Čechách do přírodního divadla,  na parodii Snu noci svatojánské -aktéři ochotnického spolku z České Lípy

a k mé sestře do jedné vísky za Jičínem, tak jsem nakoukla k rybníku Zrcadlo

a také k nedalekému Bučickému mlýnu kde však byla zrovna svatba, tak jsme prošli z povzdálí

a jen u bučického rybníka chvíli postáli

moje sestra Maruš je také kytkami posedlá, těch květináčů se vším možným co má na dvorku, zalíbilo se mi tohle prosté kvítí posazené na špalku

a teď už jen pár obrázků co zdobí mou zahradu, kvetou jiřiny, a ostružin je letos hodně, je beztrná a pne se po plotě.

 

tak to je růže, která dostala šanci, zmínila jsem se tu o ní dříve, takže je zachráněna !

a tenhle ibišek, plný květů, letos vyrostl do výše

a na závěr ošatka letošních slaměnkových kvítků, ani se neptejte nač je trhám, ale pomstila se mi za to vosa, bodla mě do prstu, když byla na kvítku schovaná a já ji nechtíc vyrušila