Nevím co se to pokouší o moje oko, nevím, co jsem kde v ovzduší chytla, je mi to záhadou. Jedno vím bezpečně, že už v noci jsem se probudila a jedno moje oko bylo celé zalepené.  No doprčic, co je zas tohle? Tak to mi ještě scházelo. Když jsem se ráno koukla do zrcadla a viděla kdo to z něj na mne  zarudlým krhavým okem civí, lekla jsem se o něco víc jak jindy. Hlavou mi bleskově prolétlo -  fujtajbl holka, jak to vypadáš, ty máš ale ránu ! Třeba to během dne  zmizí, řekla jsem si   a dala  se do pečení cukroví.  Den předem uchystané těsto  nemělo odkladu, už na mne čekalo. Když jsem poslední várku cukroví  vytáhla z trouby  a pak na chvíli si sedla, přišla Terka ze školky a hned se ke mně hrnula. "Ahoj, babíí, tady to voní, pekla jsi cukroví ? Je to cejtit až venku !" A jak tak hlaholí podívá se na mne - "babíí, ukaž, co to máš s vokem? "  Dívá se na něj velice soustředěně,  zdvihne obočí a pokrčí čelo.  "Teri, já nevím co se mi to stalo, mám ho rudé jako luciper,  a nevím z čeho." A ta rozumbrada měla hned jasno - úplně vážně usoudila - "asi z toho jak  pořád pajdáš, babičko !"  Ach jo, tak teď už vím, že to mám z toho, tak to vypadá, že se rudého očiska  už  asi nezbavím....