Kdyby tomu  skutečně tak bylo,  občas bych něco rozbila, ale stejně bych zvažovala jakým kouskem o zem praštím, aby škoda byla co nejmenší a já té rozbité věci moc  nelitovala. Ale na druhou stranu,  kdyby za to byla jistá odměna - tedy aspoň mít pocit, že jsem v  určité chvíli štěstí měla, to jistě není k zahození... Jó, kdyby mi tyhle střípky,  které se mou nešikovností  dnes  po koberci rozprskly do všech stran, kdyby mi v dalších dnech trochu štěstíčka zaručily ....

Třeba zrovna tuto neděli bych ho potřebovala při mé druhé "vyjížďce"na mé elektrické tříkolce.. Musím to odlehčit a sama sobě se zasmát,  že jsem fakt nemožná, i když synkovo konečné hodnocení -  " mamko, na tvůj věk a že jsi neřidička -  jela jsi chvalitebně ", to mě trochu uklidnilo a snad pro příště dodalo víc odvahy. "Jedeš moc rychle, to musíš jen šimrat, víš, pěkně kliďánko..."prohlásil synek,  když mě to v zatáčce z cesty plné hrbolů  hodilo maličko do křoví. Ale štěstí jsem měla i bez těch  střepů  v úvodu zmíněných, nic se mi nestalo, a pro příště mi zůstalo jedno ponaučení a k tomu tajné přání -  a to vozovku hladkou, jednou tak širokou, bez zákrut a bez odboček, vozovku kde nepotkám žádné auto ani kolemjdoucí, to by bylo něco pro mne ! A když tu to štěstí tak mocně opěvuju, přeju ho i vám, ať si i vás snadno najde a  nemusíte kvůli němu nic rozbíjet.