Sobotní výlet na kotelskou křížovou cestu nám dopřál ještě zastavení u pramene Ploučnice.Malý kousek od Jenišovického mlýna je za rybníkem malá tůňka,  do které stékají stružky ze svahu Ještědu a tak je těžké přesně určit, která je zcela pravým pramenem. Vždyť nad vsí Rozstání ze svahu lesem protéká víc potůčků, který z nich je nejvodnatější, který pramení nejvýš? Jestli si vzpomenete na zajímavý  televizní pořad s panem Luďkem Munzarem - ZPÁTKY K PRAMENŮM  který vyšel i knižně, tak z té knihy cituji jen kousek:   Pobíhal jsem lesem a marně hledal tu pravou stružku. Obava, že nebude dost času přejet na další naplánované natáčecí místo a ještě za světla natočit potřebné záběry, je při naší práci všudypřítomná. Nakonec jsem rezignoval. Právě pro takový případ jsem na cedulky nechal napsat alibistický text : Zde počíná svůj tok... A tak pan Munzar zatloukl tabulku u jednoho z těch mnoha potůčků v lese nedaleko silnice u Osečné. Ještěd i já jsme pochopili, proč se za pramen Ploučnice označuje ta tůň u Jenišovského mlýna: je hezčí, romantištější, zajímavejší a hlavně čitelná.

Tak se půjdeme k tůňce podívat, jen ona ví, který z těch pramínku co ji naplňuje je právě ten skutečně pravý.

Jenišovický mlýn se svou starobylou stavbou byl připomínán prý už v 16. století. Uvádí se, že prameny Ploučnice jsou tak silné, že na nich vznikl Jenišovický rybník, který vodu zadržoval a ta poté mlýnským náhonem byla přepouštěna k mlýnu. Tahle zajímavá budova je jistě opředena dějem dávných časů a je jako z pohádky.

Stopy bývalého mlýnského náhonu nás zaujaly, zdálo se, že náhon vede do kopečka.

Před námi Jenišovický rybník .

Jéje, tady bych si "nacvakala" obrázků!   Stromy se vzhlížejí na hladině jako krásky v zrcadle. Ještě že moje sestra je focením posedlá jako já, tak dnes  ty obrázky jsou její. Vždyť ony napoví mnohem víc, než hodně slov kolem.

Přes malou lávku a jsme u pramene.

Hladina tůňky nám nic neprozradí, jen malý potůček pouští na dlouhou cestu  ze zajetí.

Okolo rybníku jdeme zpátky a v duchu Ploučnici provázím cestou až do Děčína kde se její voda vlije do Labe. Těch meandrů co ji ještě čeká i známou uměle vytvořenou průrvou se protáhnout umí a potom pomalu teče dál... Když zmiňuji průrvu v Novině pod Ralskem, to je zajímavé místo, to jsem si "cvakla" předloni a tady už je Ploučnice menší řekou, už žádným čůrkem  ze svahu Ještědu.