Nedočkavé jsme asi obě - příroda i já......Ale ještě neskončil únor, není kam pospíchat. Místo sněhové nadílky, která k nám shůry  v letošní zimě nepřišla, a  když nějaká ta sněhová vločka na zem spadla, neměla dlouhého trvání. Aspoň malá náplast za jarní tání, které vždy začátkem března přicházelo, je deštivé počasí. Země pije a příroda se nedočkavě probouzí. V koruně naší borovice si ptáček  zvesela zacvrlikal, to když na chvilku vykouklo slunko, asi je také nedočkavý a těší se na jaro. Ale slunko jen mžiklo a zase zmizelo a dešťovým kapkám opět  ustoupilo.Obhlížím zahradu, je celá urousaná, a hlavou mi táhne to co každý rok. To bude práce, to bude práce,no, nějak to snad zvládnu, MUSĺM, to by bylo, ještě to nevzdám !  Révu ve skleníku jsem už ostříhala, a co dál? No, raději  mé představy a plánování s plnou parou nerozjíždím, všechno pěkně popořádku,  na všechno dojde v ten pravý čas...

Na konci února už se kdeco probudilo, na důkaz pravdy, jak jinak,  jsem si dnes ráno  něco z toho  "cvakla"...

bledulky

talovín

čemeřici

poupátko mahonie

lýkovec

sněženky

a také vřesovec, kterému už je zahrádka malá a snaží se prodírat ven.

A jak jsem tak nedočkavá, už jsem si spočítala kolik květů bude mít tenhle keřík narcisek, také je nedočkavý když tolik spěchá....