Tak, a babo raď !  Známé to rčení, ale ne vždycky pomůže...Mně radu dát odmítá a já nevím co s tím. Mám malý foťáček, digitál Canon, co já s ním fotek nadělala ! Pár dní před koncem záruky, v něm začalo podivně chroupat a než se zaostří, tak obrázek na displeji poskakuje. Ale fotí dál, to zatím jo... Na dotaz v obchodě, kde jsme ho koupili mě upozornili: " Paní, máte ho v záruce, chcete-li, pošlem ho do servisu. Ovšem, musíme upozornit, že pokud vám fotí, tak příčinou toho chroupání nemusí být závada, může se jednat o opotřebení. Pak byste servis zaplatila. Víte co ? Tak foťte, foťte co nejvíc ještě do konce záruky, ještě to poslat můžeme..." A babo, raď !! A tak  přemýšlím o řešení. ..A jsou jen dvě jediné možnosti - fotit než doslouží a koupit si nový, a ta druhá -zaplatit servis, který zjistí opotřebení a pak až klekne úplně, stejně si pořídit nový. Vím, že bych si vybrala, co se jich nabízí, ale tenhle je dáreček od dědouše. A tak na radu prodejce fotím a fotím, a v tomto nečase moc krásy není, jenom se na to podívejte.

V neděli jsem šla za svými z rodiny na hřbitůvek, potom dál po lukách, pročistit hlavu...

Hřbitov je ukrytý za hradbou borovic a dole město v mlhavém závoji, taková teskná podívaná...

Dala jsem se přes luka, že se oklikou vrátím domů, bylo tam mokro, přemokřeno....

Šla jsem a šla, přemýšlela, padala na mne tesknota, kdyby tak slunko zasvítilo, alespoň trošku, trošičku.....

Minula jsem jakousi skruž, smutná v ní byla podívaná-tam na dně kostřička možná že srnečky, která tam chuděra zhynula/vlevo, pod pavučinkou/

Boty jsem měla promáčené, tak jsem se dala k domovu.

Přejít tu cestu co na luka vede, to jsem si pěkně vybrala! To za to, že jsem přes ves nechtěla jít, ale pěkně po lukách, kde živáčka není...

I když sluníčko nebylo a kaluž je žlutá, stejně stromům jak zrcadlo sloužila.

Ještě z cesty koukla jsem jak se voda z kopců žene dolů potokem,a celá mokrem urousaná jsem zamířila k domovu.