Moji nejbližší mě rozmazlují jako malé děcko a já se jejich snaze nebráním. Ba naopak, považuji si toho že udělat mi radost  jim není zatěžko. Tak návrh mého nejmladšího mě vskutku potěšil, mohla jsem s nimi "profrčet" po cyklostezce z Osečné až k Průrvě a potom stejnou cestou zpátky, a to jsem si opravdu užila !  Do Osečné bych z domova na "Bertičce" nedojela, obtížné by to bylo i pro ně na kolech, tak se řešení našlo a moje vozítko se vezlo na přívěsném vozíku a aby mu nebylo smutno, vedle něj bylo i Jarčino kolo, které se na závěsný nosič k těm ostatním už nevešlo. Počasí nám přálo, na jízdu bylo tak akorát, že ti co do pedálů šlapali se vedrem neupekli a ani jsme nezmokli. Synkova rodina už tudy jednou jela a tak už vím proč mi Krýša povídal: "Babičko, až pojedem lesem, to se ti bude líbit, to budeš fotit, uvidíš !" Měl chlapec pravdu, byla to paráda, kolem samý vřes, písčitá zem a borový háj, pár malých zastávek tedy bylo, abych si letmo nějaký  obrázek cvakla. Byla jsem ráda, že tu jsem , ale nechtěla jsem je od jízdy moc  zdržovat. Fakt si už připadám jako to malé děcko, co se bez falše upřímně raduje...nemůžu jinak a nestydím se za to, vždyť už mi čím dál víc rychleji "ujíždí vlak"...! Mít v naší obci takovou cyklostezku, která by vedla přes lesy za kopec, to by se mi líbilo, to bych jezdecké vášni na Bertičce možná docela propadla....

Výchozí bod za lázněmi Kunratice u Osečné. Zaparkovat obě auta a hned vyrážíme po upravené cyklostezce, která nás dovede k cíli.

a všude vřes, kouzelný vřes. Pastva pro oči a pro srdce pohlazení...

Nejmladší účastník naší jezdecké skupiny, vnuk Filípek,  "drandil"jako o závod, když kolem mne jen prosvištěl -"babíí, ahóój babííí"...

malá zastávka u Černého jezírka

A také kolem jezera v Hamrech nás cyklostezka vedla

I kopec Ralsko nám zamávalo na pozdrav

A už jsme v cíli u Průrvy na Ploučnici, chvíli posedět a pokoukat se, dát si malé občerstvení na zpáteční cestu. Průrva Ploučnice je umělý náhon bývalého hamru vysekaný mezi pískovcovými skalami. Říčka tudy protéká dvěma skalními tunely, což musí být zajímavá podívaná pro vodáky, kteří tudy projedou na lodích. Ale projít tudy mohou i ti odvážnější, co se toho nebojí.Tento zajímavý útvar vznikl údajně někdy v 16. století, a říká se mu také Čertova díra nebo Pekelný jícen. Místo si vybrali i čeští filmaři pro pohádku Z pekla štěstí 2.

Zajela jsem se podívat až nahoru, synek mě vyhecoval, - cesta nic moc, ale dáš to !

Nepodařilo se mi vyfotit si místo, kde říčka v prvním tunelu mizí, i když jsem ho zahlédla. Pohledu překážela zeleň stromů a sráz dolů byl příliš strmý, hrozilo by sklouznutí.

A nahoře, na samém vršku za skálou, taková krásná roubenka. Co lidí se tam kolem projde podívat, není to zakázané.Majitel stavení byl zrovna venku, slušně jsme ho pozdravili, ale ani neodpověděl.  Jen se po nás otočil, asi má těch zvědavců už plné zuby...

Ale když se nedíval, jeho hezkou chaloupku jsem si tajně vyfotila. A pak už nás čekala zpáteční cesta do Osečné, všechno naložit a hurá domů. Najeli jsme 27 km, já ale pohodlně, žádná únava!

Váhala jsem , mám či nemám dát sem tenhle obrázek, nakonec jsem zábrany odhodila, a je tu !