Když na stromech podzim zbarví listí, když pozlatí jejich koruny, to je krásná podívaná, to je pastva pro oči....A pak se listí k zemi lehce snáší, a pod nohama zašustí...Mám ráda podzim s modrou klenbou nad hlavou , s paprsky sluníčka, co už nás neohřeje ale jen tak  tu naši zem pohladí...

Ten den bylo slunko v karanténě, proto venku nebylo.

Pár obrázků jsem si cvakla z místa, nad novinským tunelem.

Na Křížanském sedle voněl podzimní les, bylo to příjemné provětrání.

Jak jinak, na chvíli všichni z rodiny zmizeli mezi stromy, šli se kouknout po houbách. Jak ráda bych tam vlezla s nimi, ale co bylo, to už není. mé možnosti se ztenčily...Šla jsem dál cestou a z houští stromů jsem brzo zaslechla Terčin nadšený hlas - " Mamíí, klouzek se taky počítá ?" No, to je tak když z ní vyrostla zdatná houbařka.

Já mohla tak akorát obdivovat tyhle krásky při cestě.

Kdyby bylo jasněji do dálky, a modrá obloha, byla by fotka jistě lepší. Ta špička v dáli uprostřed, to je Ralsko. Na dalším záběru vlevo je nepatrně  znatelný Bezděz.

Měla bych přání být tady jednou při západu slunka, ve správný čas, za jasného počasí.