Jako korálky na niti jsou  do jednoho kruhu všechny dny seřazeny a rok co rok se opakuje s přesnou pravidelností to stejné. Z té dlouhé šňůry se pak den po dni odkutálí a už ho nikdy zpět nenavlékneš...To přirovnání mi prošlo hlavou když jsem v minulém týdnu  shrabovala spadané listí.  Jak čím dál rychleji pádí čas, že je tu listopad, měsíc, který z více důvodů  nemám vůbec ráda. Třináctou komnatu raději neotvírám...

Ve čtvrtek v minulém týdnu se po deštivých dnech ukázalo slunko. Jasně že nehřálo tak jako v létě, ale náladu mi to zvedlo. Kéž by to  pár dní takhle ještě vydrželo. Ještě kvetou jiřiny, ještě by zahrádku krášlit mohly, to jsem si při pohledu na ně  pomyslela . Tak jako já si to možná přál i motýl, který se na květu usadil. Věděl to vůbec, že druhý den na květ už nepřiletí ? Možná to věděl a byl se s kvítím jen naposledy  rozloučit...A druhý den ráno bylo po jiřinách. První šedivák je svým mrazivým jazýčkem šlehnul, nedá se nic dělat,  je po parádě. Čeká mě vytahat ze země hlízy, nechat je vyschnout a uložit na příští rok. Pod naší borovicí jsem včera objevila bedlu. Vím, že tam občas nějaké houby rostou, ale bedla tam nikdy nebyla. Netroufnu si tvrdit, že tahle je jedlá. A ty druhé houby co se tam každý rok objevují jsou prý jedlé mlženky. Ve shlucích tam rostou v tuto dobu téměř každý rok. Podle vyobrazení v chytré houbařské knize to na mlženku zrovna moc nevypadá. ale prý to mlženka je, řekli mi jednou v houbařské poradně. Já jsem si myslela  že je to líha, té se podle vyobrazení  nejvíce podobá. Ale co, ať si tam rostou jak je jim libo, můžu i nemusím věřit, nejsem žádný mykolog.

Tak ještě obrázky, foceno 5.11. a 8.11.  -    stálý doplněk k mému mudrování....