Uběhlo 14 dní a v tom malebném údolíčku jsem se ocitla zas. Zatímco vnuci  bobovali a sáňkovali na zasněžené stráni měla jsem v plánu cvaknout si novinský viadukt. Bylo pod nulou ale svítilo slunko, neděle jako na objednávku, tak jsem se cestou ,jak jen to šlo, přírodní scenerií kochala. Cesta byla poměrně kluzká ale jistily mne přídavné kovové "bodáčky" na koncích holí, bezvadná věc, však měly zrovna premiéru. O Kryštofáku už jsem tu psala minule, další slova by byla zbytečná a osada Novina na něj plynule navazuje. Jaksi to patří k sobě. 

Takové chalupy mají své kouzlo, jak se stálým domorodcům asi v nich žije?

Tu na tom jasanu obdivuju,  už pár let tu je slunci, dešti i mrazu napospas vystavená

Přes kamenný mostek nad říčkou Rokytkou dojdeme ke kostelíku na stráni, kam jsem si už minule vyšlápla.