Takovou nabídku neodmítnu, kolik jich ještě bude, než přijde ta poslední ?  Musím se snažit, protože po té úplně poslední padne vina na mou hlavu, řečeno přesněji, na moje totálně zničená kolena...tenhle problém dál rozvádět nebudu. "Pojeď s námi"  - nabídl mi v sobotním odpoledni  syn, předškoláci dostali za úkol najít ukrytý poklad na hradě Hamrštejn, a ve schránce nálezu zanechat svůj vzkaz. Popadnu foťák, hole a spěchám, ať na mne nečekají. Počasí bylo příznivé, dopoledne trochu pršelo, ale po poledni se mezi mraky objevilo slunko. Dojeli jsme k machnínské železniční zastávce kde jsme zanechali auto a pak o kousek dále přešli  po betonovém chodníku přes viadukt pod kterým protéká Nisa. Na konci mostu jsme vylezli na cestu, která se klikatí nad tratí vedoucí dole a pod  strmým a místy skalnatým bokem Ovčí hory.

Tady v těch místech byl trochu problém, jestli ten malý břeh zdolám.To jsem to dopracovala, jo.jo....I pár slov pro zasmání padlo. Synek - "chceš abych tě přidržel ? je to tu mokré a klouže to !" A už se chystal na pomoc.  "Ne, ne, dík, vylezu sama, když tak se skutálím dolů !" - při té představě se pousměju. "Jak tě znám, to bys pak ten viaduk fotila i zespodu.."  - uzavřel to syn.

Po uzounké pěšině jsme se dostali na cestu, kterou dost dobře znám. Přesto s urputnou posedlostí fotím, co se líbí mým očím, tak jako pokaždé...

Na malém ostrohu který obtéká Nisa je mezi dosud holými stromy vidět hlavní věž hradní zříceniny. Až se stromy obléknou do zelené, věž se v ní schová.

Pouhých 200 metrů ! Jen přelézt koleje a s rodinkou vystoupat nahoru, to bych moc chtěla ! Jsem smířená s holou realitou a tiše proklínám bolavá kolena. Kdo tohle  nikdy nepoznal, nepochopí, tak to prostě je...Rodinka tedy hurá na hrad a já se dole  kolem porozhlédnu, i tohle mi radost udělá.

Hlavou mi prolétne vzpomínka jak jsme s mým mužem kdysi na Ovčí hoře hledali praváky, a že jich tu bývalo, když zrovna rostly! Na mého muže i společné houbaření  mi zbyla už jenom vzpomínka....

Na naučné desce jsem si o historii hradu přečetla a prohlédla si původní podobu z pradávné doby, je-li skutečná, vypadá romanticky.

Z hradu se dochovaly jen místy zřetelné zbytky hradeb a část torza širší kulaté věže. Pár obrázku té věže už tady na mém blogu je, o Hamrštějnu jsem tady  psala, v rubrice výlety, v říjnu 2011.  Poklad byl nalez prý docela snadno, napsán  vzkaz a tak se vracíme  zpět. Jdeme stále jen  podle trati, došli jsme v pohodě.

Procházka se mi  líbila, bylo to mnohem lepší, než být "uvázaná" doma...