Rozhodnutí je na vás, vyberte si kam se zajedeme podívat, navrhla nám  moje sestra . Do Kryštofova údolí nebo k Šolcovu rybníku?  Rozhodni sama, tam i tam je to hezké, byla naše odpověď. Já i moje kamarádka Hanka se přizpůsobíme,  obě jsme rády za každý sebemenší výlet . Vím, že na každou vyjížďku  do přírody berou svého čtyřnohého člena rodiny,  svého miláčka  statného psa, tak padla volba  na rybník.  Tam při procházce v klínu lesů většinou nikoho nepotkáš a kolem v lesním tichu je klid.

Ten den,  23.9. už nebylo žádné velké teplo, a tak jsme s údivem zírali na malého plavce, chlapce asi tak desetiletého. Jako odvážný Tarzan se do vody ponořil a pod dohledem své maminky se k tomu chystal i jeho stejně starý bráška. Na své synky, dva nebojácné otužilce, byla  jejich mamka právem pyšná....

Díky svému foťáku na jednom vzdáleném kameni poblíž břehu sestra postřehla dvě želvy. Já je pouhým okem sotva zahlédla a můj foťák  do dálky tolik nepřiblíží. Tak jsem si sestřin "úlovek" půjčila, jako důkaz, že se želvy v rybníku zabydlely.  Před dvěma lety jsme tu  jednu malou na kameni také  spatřili. Než jsme teď došli k místu blíž, obě želvy  už někam zmizely.

U  balvanu, který svým jedním okem stráží okolí rybníka se při každé příležitosti zastavím a neodolám si ho zase znovu  "cvaknout".

Balvanů je tu všude plno, malých i velkých, různých tvarů a mechem přizdobených, ty  patří k našim krásným jizerskohorským bučinám.

Bylo tu hezky, tak  snad zase někdy příště moji duši tohle místo pohladí....