Sluníčko vstaň a vykoukni z mraků - to bylo mé přání po ránu...Mít kouzelný proutek mraky bych rozehnala a kouzelným štětcem tam nahoře namodro malovala... Přání zůstane přáním, kouzelný proutek není k mání, tak skutečnost zůstane skutečností...

"Ty jedno slunko, vidíš, kdybys tu vykouklo o trochu víc a mraky zahnalo za hory, kdybys mé přání vyslyšelo, lépe bych viděla, jak si oblékáš a potom i svlékáš, to sváteční roucho  - zatmění......"

Ta okna se dívají stále jen do zahrady

a toto je právě z kuchyňky, po ránu z něho po slunku pátrám, teď zdobí ho krápníky rampouchů....

dnes okolo osmé - slibně to vypadalo, snady ty mraky odplují a bude to fajn

ale za malou chvíli černé mračno se táhlo, pěkně od Ještědu k Jizerkám

tam někde slunko schovalo se

venku se pomalu setmělo -slunko si obléká to svoje zatmění, už je ho vidět jen malý cípek, ještě jen kousíček, než celé se zahalí

skoro nedýchám, jenom se dívám, také ho vidíte - ten malý srpeček?

aspoň trochu ho vidím i když ty mračouny pomalu plují, to moje přání - to je jim fuk

a jak si to tmavé roucho sluníčko svlékalo, to už jsem pro mraky pořádně neviděla....