O Bílé sobotě bylo tak hezky i návštěva u Jarči byla fajn. Jak jsme všichni tak seděli v altánu na zahradě a korunami svěže zelenajících bříz pronikaly poslední sluneční paprsky, táhlo mě to tam, odkud se západ sluníčka pozoruje nejlépe. Přešla jsem zahradu, louku kolem políčka a vydala se nahoru, na konec pozemku. Hlavou mi prošly útržky vzpomínek na moje dětství...jestlipak jsem i tehdy západ slunka tak vnímala ? ...dnes je to pro mě pohled s pocitem téměř úžasným...

za zahradou, pohled k "Rusáku" a dál jdu k modřínu

na konci pozemku je zátiší s lavičkou, stromy si Jarča zasadila, tady se zastavím a budu se už jen dívat...

z malého návrší kouknu se zpátky, všechno se zelená, všechno je svěží, třešeň se oblékla do bílé,chalupa v stromoví schovaná, mohutný kaštan bystrému napoví, kdo to v ní přebývá....jen jasany podle potoka si dávají na čas, jen pěkně pomalu, každé jaro nám říkají....

tak teď už mlčím, tiše se dívám a jestli chcete, - se mnou se dívejte....

Já vím. Takových západů slunce, těch je k vidění všude ! Ale pro mě je pohled z tohoto místa přece jen nejmilejší. ..to ty vzpomínky na dětství ..tak teď víte proč ..A  jejda !  Nějak jsem propadla sentimentu, možná to počasí, že dnes sluníčko není. ...Ať je či není, všem krásný den !