Chvilku volna po obědě věnuju ještě té procházce ze včerejška. Ještě cítím tu pohodu lesního ticha, kde živáčka nebylo, jen ptačí zpěv. Ten pocit volna, jít pořád za nosem, zahodit starosti, že doma je práce zapomenout...dívat se kolem ,už netřeba slov, je u nás krásně....

Kousek odtud jsem se studenou vodou osvěžila a po známé cestě už vracím se zpět...a foťáčkem cvak, cvak -vše se mi líbí, potůček, pařezy, náš kouzelný les...

Tady před časem pár smrků vykáceli, jen tenhle modřín na pasece zůstal jako maják - sám. Je štíhlý jak proutek a vichrům odolává....

Teď už jsem zase na kraji lesa, chvíli tu postojím, pokoukám.

Odsud jsou vidět dokonce Krkonoše, tam vzadu, ty kopce zasněžené.

Teď pomalu dolů popajdávám, trekové hole bodly by  ...proč si je nevezmu, když je mám ?

Ejhle, střemcha se mrazíkům ubránila, pod modrou oblohou je květů záplava.

Ještě jedna bříza, i ta se mi líbí...

Došla jsem domů, kávu si dala, v myšlenkách stále u lesa. ...Už  žádné "poflakování"  a hajdy do práce !  Umýt to nádobí, pak zase ven - vykopat, přesadit, pozalívat, a na noc raději co se dá pozakrývat....Když na jezírko dopadaly poslední paprsky slunce, jabloň i kobereček plamenky se na hladině vzhlížely jako v zrcadle.... No, byl to opravdu moc hezký den !