Tak si tu prohlížím co jsem si nedávno vyfotila, však také kde co fotím..... Už je to taková mánie, která mě pevně drží a ne a ne se jí zbavit. Vždyť i střechu jedné stodoly jsem si blejskla, není to stodola ledajaká, jako  dítko jsem ji důvěrně znala.  Velké stavení, dvůr a vzrostlá lípa, tak k tomu ta stodola patří, všechno je na svém místě, tak jako za doby mého dětství a mládí.  Po letech ji moje nejmladší sestřička loubincem ozdobila, tak přes léto halí se v zelený pléd a na podzim vymění za čevený....

Trochu si zavzpomínám na staré časy, když ve stodole klapala mlátička, zrno se sypalo a padaly plevy, když se dovnitř zajelo žebřiňáčkem plným voňavého sena, když  někdo z nás vylezl na seník po žebříku, jiný zas do fůry zasekl drapák, další u rumpálu vší silou točil klikou, aby se přes kladku dostalo seno nahoru. Neměli jsme koně, byla jen kravka, koza a králíci, slepice a čuník, takové malé hospodářství , ale dostatek sena bylo třeba. Bylo i pole, velký kus louky, na poli brambory, řepa i trochu zeleniny a také pšenice, když už ve stodole byla ta stará mlátička. Mohla by stodola vyprávět o domácích zabijačkách, kolik vepříků za léta mezi vraty viselo, mohla by vyprávět co všechno zažila....Vzpomínám také na lanovku, kterou nám tatínek udělal. Pod okraj střechy přidělal lano a druhý konec trochu níž, o kus dál ke stromu. Na kladku zavěsil sedátko a už se jelo ! Jeden druhého vytáhl ke střeše a frrr dolů, pěkně poctivě, na střídačku....

Když tatínek posekal celou louku, tráva se důkladně sušila. Také nám, dětem, udělal menší hrábě abychom mohli pomáhat. Rozházet řádky, obracet, hrabat a kupky dělat, to bylo samozřejmé, byla jen kosa, brousek a kloubec a k tomu jenom už všechny naše ruce. Žádná mechanizace, ale soused měl koně, pole nám zoral, nadělal brázdy pro brambory a při sklizni je čertem vyoral.

Mák maminka také pěstovala, makové buchty a švestkové knedlíky mákem posypané, kdopak by odolal ? Ty knedlíky, ty bych si dala, mňam.... A ta má sestřička buchty umí, proto si mák na ně pěstuje...

Vzpomínám jak jsme běhávali, kouknout se kam dopadli s padákem. Tenkrát někteří skončili na stromech,ale dnes mají techniku seskoků vymakanou. Dřív měli jen padáky bílé a kulaté, ten už jsem léta nespatřila.

Tyhle krásné růže tu pěstuje Jarča, kdysi tu bývala jabloň a kolem ní zahrádka, u plotu trs vysokých modře kvetoucích koníčků, tak jsme těm kytkám říkali. Byl to však známý oměj šalamounek,  hezky kvetoucí rostlina, bohužel značně jedovatá. Ty moje vzpomínky na čas teď zamknu a uložím někam od nich klíč, někdy je odemknu, na chvilku zas....