Znám jedno Zrcadlo, na které bych se vydržela dívat třeba celičký den, chtěla bych poslouchat ševelení v rákosí, jak tu a tam ozve se nějaká divoká kachna co vyvádí mladé, jak tu a tam kapříkem šplouchne voda, jak po hladině lehce plují bělostné labutě, jak ji dešťové kapky čeří , chtěla bych pozorovat ranní rozbřesk a odrazy slunce i plujících mraků. Jo, to vše bych chtěla.... 

Tak vás teď zvu na malou sobotní podívanou...

Sotva hodinka u Zrcadla, nebyla jsem pánem svého času, takže zůstalo jen u toho přání, co vše vidět bych chtěla. ...

Ty staré lípy u silnice na rybník léta už shlížejí, když kvetou, tak to musí být nádherná vůně !

Na kmeni lípy mají ploštice nějaký sněm, kdo ví o čem tu rokují asi ?

A pod lípou i houba si roste !   Říkala Maruška, že v nedalekém lese už je jich plno, vím co tam bývá - kozáci, křemeňáci, hřiby i bedly, ach, jo, nebyla jsem pánem svého času, tak co s tím nadělám ? Přání je přání, ne každé se vyplní...