Ty prchavé chvilky vánoční jsou zase za námi a já se přiznávám, že jsem docela ráda.  Měly by to být svátky radosti a klidu, pohody v duši a tak....Ale přijdou v životě chvíle, že ať děláš co děláš, pohoda v duši nemůže být, to  když zasáhne smutná zpráva. Jak odehnat myšlenky na Kristýnku, hezkou a milou dívku z příbuzenstva,která statečně bojovala a tolik, tolik chtěla žít ? Slzy se derou do očí, bylo jí pouhých 19 let !  Poslední sbohem, těsně před svátky...

A radost, to jsou děti, když jsou v mé blízkosti, toho je mi dopřáno vrchovatě.  V jejich blízkosti dušička roztaje, to mi věřte!  A ti dva lumpící, když se tu sejdou, ó jéé....

   Jaruška nám dala králíka, - prý vánoční dáreček, ona je na výkrm chová, tak jsem ho včera upekla, bramborový knedlík a zelí uvařila a celý dům ke stolu sezvala. Chutnalo všem, pochvalu jsem od každého sklidila a tou poslední zaperlil pětiletý Matěj, doslova prohlásil :  " Babííí, bylo to fenomenální !"  No, řekněte, tohle že nepotěší?