Jo, tak tuhle hru jsem na Matěje ještě nezkoušela, někdy mě napadne, že bych měla.... Kam se na něj kdejaká holka hrabe, Matěj je prostě treperenda. Po kom to zdědil ? Prý po babičce, můžu jak chci oponovat, tvrdí to celá rodina. Možná,  těch genů  přece jen trochu připustit musím, i jeho táta jako dítě, pusu pomalu nezavřel. A zase, prý po mamince, jak jinak, no jo no, snadné je z komára velblouda udělat !

Bobřík mlčení, co zkusit tohle, jednou mě napadlo. Je to už pěkná řádka let, taková vzpomínka. S Honzou - tehdy byl ve věku Matěje jsem šla do nedalekého Machnína. Jen čtyři "kilásky", to nám to uběhne, pěkně se  projdeme. Honzík byl neúnavný, hrčel jak kolovrátek,tak  trochu vydechnout musíme!  "Honzíku, víš co, už budeme zticha, zamknem si pusy, kdo nejdýl vydrží,  ten vyhraje bobříka mlčení ! "  Stálo to kluka přemáhání, cestou Karlovem mlčet chvíli vydržel. Nakonec prohrál, a já jsem přesvědčená, že i Matěj by prohrál toho bobříka mlčení...přece jablko od stromu daleko nepadá...i když, můžou být vyjímky, ne?

A to, že Máťu mám na očích každý den,  tak co neví, to mi nepoví ! A těch hlášek a nápadů,to mě pobaví.....

Vykouzlit bublinky z bublifuku, to není jen tak !  Nejdřív vzít si na ochranu brýle, pak aspoň do desíti odpočítat start....

opatrně, ať mi nepraskne...

koukej, povedla se....

vidíš babííí, co jich je !