První májový den  byl vydařený, prostě žádnou chybu neměl, možná jen to sluníčko nemuselo tolik pálit a vysoušet už docela vyprahlou a žíznivou zem.  Ale i v tom vedru bylo v přírodě všechno tak svěží, třešňové koruny v závoji kvítků zahalené, jabloně už jenom bohatě rozkvést. Na lukách koberce pampelišek, k létu se jaro tryskem žene....Stát na mírném kopci, dívat se do krajiny, takové prosté prvomájové pohlazení mé duše to bylo a kolem má rodina, bylo to fajn.....

Vyšli jsme si na kopec, k  vrtulím.

V tom jsem je spatřila, chlapec a dívka, po louce kráčeli pod třešeň. Nešli dál, jen ke kmeni, pod rozkvetlou korunu stromu a v pevném objetí setrvali. Po očku koukala jsem, no co, neslušně na dálku špízovala , ten májový polibek fakt dlouhý byl...

Taková romantika, já se také chci líbat pod třešní !

A tak jsem potom za ruku oba své vnoučky popadla, pod tuhle třešňovou nevěstu odvedla  a o pusy na tvář od nich si řekla, bez protestu je od nich dostala a zas na oplátku jim je odvedla.....