Něco pravdy na tom bude ! Když si Jaruš plánovala, že pražského bratrance zavede k soutoku Jizery s Jizerkou, v koutku mé duše jsem měla přání, jé, kdybych tak mohla také...co mi v tom brání, to nechci vysvětlovat...prostě tak jsem jim přála, ať počasí vyjde, ať si ten výlet užijou. Pátek už od rána prosluněný a já se loudám zahradou, přiznám, že jsem v myšlenkách s nimi a někdo mi volá mobilem.  Má sestra  Jarča - "jestli chceš s námi, rychle se sbal, hned vyjedem !" Ani nevím co jsem v ruce měla, hned jsem to zahodila - ale ne, foťák to byl, čím bych pak přírodu fotila? To byl fofr, žádné zdržování, čekat na mě nebudou, dědouš měl jídlo částečně nachystané a tak mě bez řečí propustil, vzala jsem baťůžek a do něj foťák, k tomu  trekové hole a ve chvilce stojím u branky.  

Osada Jizerka to byl náš cíl, tam jsme z auta vylezli. Tu cestu k soutoku už trochu znám ale dohoda zní - my jdeme tam, ty se tu v klídku pokoukej,někde si ve stínu odpočiň, sejdeme se na Staré pile. Ráda bych k soutoku zas, to místo je kouzelné, kdo už tam byl, rád se tam vrací....ale musím být rozumná, teď to prostě nejde. A tak jsem šla za nosem, osadou dolů, a dosyta jsem se kochala ! To neumím tak dobře popsat, jak jsem to v nitru cítila. Byl sváteční den a lidí všude mraky, pěších turistů i na kolech.  A vedro, žhnoucí slunce, kolem cest i v lukách plno těch rozkvetlých bodláčků, plných různých motýlků, broučků a čmeláků, jen se to v květech hemžilo. Procházím osadou, nevnímám lidi a pasu se zrakem po kráse. Najednou zaslechnu známý hlas- "co ty se tu procházíš...?" No, koukaly jsme obě, já i Irenka....

Tak už na chvíli zmlknu a pojďte se mnou, chcete-li.....

vezmu to postupně, cestou od parkoviště, dole odbočím k říčce Jizerce

přejdu mostek přes říčku Jizerku a tady se zastavím, tady je klídek, jen voda si klouže po kamení a lehce plyne dál, k soutoku...

před chvíli tudy prošla Irenka s děvčaty, v studené vodě bylo jistě osvěžení, a možná tu z kamínků i ty  jizerské skřítky mají na svědomí,

i mě voda zlákala,  v tom vedru jak oáza na poušti, a barva medově zlatohnědá, ale čistě průzračná, prostě paráda

a říčka se klikatí od rašelinišť, kolem je klídek, pohoda...

a copak tu asi ty děti hledaly ? že by někdo z potůčku vytrousil safírky?

došla jsem nahoru k Pešákovně a jinou cestu dojdu až na Pilu

v pozadí Bukovec a bodláčků plno u cesty, správně je to pcháč různolistý, no a co, pcháč je vlastně stejně bodláček, tenhle je heboučký a když si sáhneš, tak nepopíchá

a už jsem u Pily, tady je sraz, mám ještě čas tak pokoukám...

malý chlapec na kánoi a za mostkem se koupe pár otužilců, voda je opravdu ledová

odhadem asi 2 km a pak sejde se Jizerka s Jizerou

tak jsem se porozhlédla a jdu se posadit do stínu

prima posezení s pěkným výhledem, zde jsme se sešli, posilnili a nahoru k autu se vydali

tam dole je Stará pila, loučím se posledním pohledem

po rozpálené cestě vyšlápnout táhlý kopec, odsud se Bukovec zdá jen jako malá výšina

a už jsme nahoře a tak se Jizerko loučím, možná, že zas někdy příště, moc ráda - těším se nashledanou