Opravdu, jen malé zastavení, jen naskok, jen malou chvíli, byla jsem u rybníka....tam někde, kde na Tebe dýchne oáza klidu....

rybník Zrcadlo a za zády takový rybníček, Zrcadélkem bych ho klidně nazvala....

chvíli jsem postála a pozorovala labutí rodinku a kolem byl opravdu takový posvátný klid....a stromy se ve vodě zrcadlily....

jo, stromy - silnici vískou lemují stařičké lípy, léty už zjizvené

Co tyhle lípy všechno slyšely a viděly od hráze rybníka, co všechno pamatují? Že se tu  pod korunou jedna dívčina houpala, jestlipak jednou vzpomenou si...?

a o kousek dál ,ve stínu, hoví si kačky v odpolední siestě

a tahle malá dáma Viki, ta si také hoví, ale na modravém polštářku...

a ovce se tu pasou pěkně pospolu, nic je nevyruší, ani foťák, jedné babky zvědavé.... 

Bylo sobotní odpoledne, a jenom na skok jsem tady jednou zase byla