Hledám slova a hledám marně, nevím jak bych to dneska napsala. Můj plán je v tahu, od rána prší a nějaká prázdnota se do mysli vkradla. Ty první podzimní dny mě tak nějak naladily, sluníčko svítilo s příslibem pěkného víkendu. Už jsem si malovala, jak celou rodinku vytáhnu ven, třeba jen kousek za humna, jak se oba vnoučkové proběhnou a jak nám bude pospolu fajn. Ale zákon schválnosti - ten funguje skvěle ! Venku takové nějaké mrtvo a v našem domě jakbysmet....Všichni si v klídku po obědě lebedili, ba přímo pospávali, a tak jsem toho ticha chtěla využít k výlevům svých pocitů, a tak dál....A v tom se zas přihlásil zákon schválnosti - ne, ne, holka, ty teď psát nebudeš - suše mi oznámil přítel NET, - to by se ti líbilo....Byl také znavený, ke psaní mě nepustil a bylo hotovo ! Tak sáhla jsem po knize, kafíčko k tomu, že se mi nedaří ? Přece se nenechám rozhodit !  Lařin příběh, který napsala Diana Beate Hellmanová /mimochodem žádná červená knihovna/, je to příběh o lásce ve světě, který nenabízí jednoduchá řešení, vyprávění o snech a obavách ze života a o lidské schopnosti překonávat těžká životní úskalí. Zajímavé čtení, dá se číst jedním dechem... Ale stejně si neodpustím maličkou poznámku, že bych raději byla venku s kluky i foťáčkem a svoji sbírku bych si o podobné podzimní obrázky rozšířila...

Tady mám pár obrázků barevného podzimu, který jsem zvěčnila nedaleko od nás, v Kryštofově Údolí.

Tady jsem se zachytila zase pár obrázků na Jičínsku.

A ty jsou od Libštátu, kde je kouzelná krajina, s úrodnou ornicí, zbarvenou do červena.

Kdykoliv sem zavítám, musím sem, nahoru k lesu, no řekněte - není tu krásně ?