Nemůžu jinak, neodolám, tak hned v úvodu říkám, že kdo nechce ať nečte a k tomu se nedívá.... Ne, vážně, také už mne napadlo, že je o tady, u mne, tak nějak dokola....Žádné obzory do dáli, nic víc, jen občas trochu mých prostých radostí.  Jen tak se dívat, a s foťáčkem v ruce se rochňat , v té naší krásné přírodě.

Na jaře, v létě  a  vůbec teď, na podzim,  když se den vydaří, přímo na jedničku,  když listí zlátne a pod nohama šustí a ty víš, že ať je to kde chce, na každém kroku potkáš toho známého malíře, co má rád nejvíc tu barvičku zlatožlutou......

 

 

A že teď , jen v pár dnech, maluje ze všech sil a neunavně, to jste si jistě také všimli

 

 

 

 

V pátek jsem se vydala na chvilku k lesu, jémine, to bylo nádherně !

A nedělní odpoledne ? Tak tady jsem malíře potkala docela blízko, maloval, a jak krásně maloval.....

a jak listí šustělo pod nohama, byl z něj moc hezký koberec...

Kryštůfku, neboj, to kolo ti pohlídám....

na tento posed pokaždé musí, ale mamča ho jistí, samozřejmě.....

Je to tu jako v té pohádce, ještě pár dnů,  krátí se čas, už na bílém koni jezdec se chystá ......