KAŽDÝ  JE  NA  SVĚTĚ  HOSTEM,

DEN  KE  DNI  JEN  KE  SMRTI  ROSTEM......

Tak tu dnes vzpomínám na všechny milé a i známé co museli opustit návštěvu světa, ať chtěli, či nechtěli......a smrt, bohužel,k životu patří, všichni to dobře víme. A ti co tu po ztrátě blízkého ještě na čas jim vyměřený zůstávají, ti vědí, jak moc to bolí.....Jak je to kruté pro matku, když ztratí své dítě,když jí ho osud v jeho plné síle nečekaně vezme, jak je to smutné když víš, že už rodiče nejsou a zbylo jen vzpomínání, jak je to těžké, když jeden druhého musí navždycky opustit......Náš život je jako ta hořící svíce, která jednoho dne každému z nás zhasne, a snad na nás budou vzpomínat jiní.....

Jistě málokdo opomene rozsvítit za své milé svíčku a tak tisíce plamínků tu ponurost dušičkového podzimu na chvíli prosvětlí......