To jsou dvě lípy v naší ulici. U první je cedule, která hlásá - PAMÁTNÝ  STROM. Nic proti, je opravdu ztepilá a pěkně rostlá, avšak i druhá si hodně pamatuje. Třeba to, jak jsem cestou do školy kolem ní chodívala, když jsem k ní přišla zkratkou, pěšinou přes louku. Tenkrát na louce stál jeden dům, už po něm není ani stopa. Zmizela pěšina v zelené trávě, už jsou to roky co sklady tam nacpali. Jen lípa tam zůstala, pamětnice, a svým kmenem klame z povzdálí. Vypadá totiž jako dvě srostlé, ale ona se nad zemí rozdvojila. Mám tu lípu ráda a vždycky se zastavím když jdu kolem ní, a letmo pohlédnu do koruny. Je krásná když zjara raší, je voňavá, když je kvítky obsypaná celá, a nejvíc se mi líbí, když je tak jako teď na obrázku,bez listí, úplně nahá...

A o kousek dál je třetí pamětnice, i ta má za plotem ceduli a já vím určitě, že  jsem tu o ní také už psala. Ta síla kmene, to je paráda!