Je nějaké kalné, to dnešní ráno...Sluníčko nikde, dnes nevstane. A jak tak koukám, zima se vrací, pár sněhových vloček nesměle spadlo, tak už nám skončí to zdánlivé předjaří. Zas bláznivé sny, kam na ně chodím ? - mám pocit,  jako bych z pračky vypadla ..." Tak zas nefňukej, děvče, práce přec léčí, nebo snad ne ? Tak  nech už toho lelkování,  ztuhlou kostru protáhni, čeká na tě hodně práce...."  poroučím si sobě já.  Vymyslela jsem si nějaké úpravy v tom našem domečku, musím se do nich zapojit. Ještě že mám doma šikovné chlapy ,  musím je za to pochválit....Být takhle mladá, teď by mi bodlo, plničká elánu byla bych !  No nic, jdu tedy pomáhat brousit  ta futra. u našich dveří, rozumějte ...