Tím nemyslím hromádky někde v parku, kde venčí své mazlíčky pejskaři, ani mraky úhledných hromádek často viděných po zahradách, když se tam zabydlí nevítaný návštěvník. Takový heboučký černý tvoreček, nesmírně pracovitý..... Hromádka sem, hromádka tam , je na našem dvorku, to je potřebné dřevo na topení, a když je zima dlouhá a teplíčko máme doma rádi, není ho nikdy dost.

A já tu jen šmaťhám po chodníčku, jenom tak koukám, ruku k dílu nepřiložím, neb ji volnou nemám. Jo, jo, blbý pocit je to.....Jen nečinně koukat, jo, jo....

Jaro se probouzí, počkalo si, všechno je po zimě rozespalé, jak slunko vykoukne, vše nabere sílu a hnedle je hezčí ten  náš svět !

I kluci se radují, hurá kola !  Už můžem se po dvorku prohánět !

Tak vítej jaro, sluníčko -  hřejívé paprsky posílej dolů, ta zelená naším očím už chybí, vítáme tě jaro !