Vracím se na chvíli o šedesát let zpátky a docela jasně si vzpomínám, jak jsem poprvé zírala na televizi.  U Doubků, v honosné vilce na konci obce jsem tehdy seděla na židli, uprostřed pokoje, a poprvé viděla ten zázrak, kterým se mi chtěla pochlubit  jejich dcerka Irena. Co tenkrát v té kouzelné domácí "bedýnce" dávali, to už nevím, ale věděla jsem, že mít tohle doma, je pro nás zatím nemožné.... A když uběhlo dalších pár let i nám poprvé nakonec vstoupila do života, taková malá, se jménem Atos, nebo snad Athos ?  Už to velká vzácnost pro lidi nebyla. Kdo si tu dobu pamatuje, jistě potvrdí, že toho vysílání zase moc nebylo.

A jak je to dnes ? To nemusím komentovat, o tom se dříve nikomu ani nesnilo !  Jo,jo, dneska se u telky lenošit dá, jak se komu chce,  a když už si únavou při reklamě zívnete, spolehlivě uspává....