Čas pampelišek, čas žluťoučkých kvítků plných pylu, rostlinek mnohdy proklínaných, ale nejen pro včelky, i pro oči je to pastva, uvitý věneček na dívčí hlavě, nebo i med z těch květů chutná....každý si něco vybere.  Při cestě ke Karlovu, jsem tuhle krásu v minulých letech jednou fotila, a včera mě posedla touha,  zas  tak rozkvetlou louku uvidět. Daleko ještě nedojdu, ale nevzdám to, půjdu se podívat....

Kdo hledá ten najde, já málo v okolí hledala, koberce zelené viděla jsem, ale  žlutou protkané nebyly ! Kdepak ty pampelišky jsou? Sem tam , jen nějaká u cesty....jak se to říká ? -- já vím, nebyla jsem na pravém místě,a  v pravý čas....

A tak jsem si aspoň něco málo zvěčnila, Hlavně ten Ještěd, jak jinak....

A pampeliška snad ani jediná, no, přiznám, byla jsem zklamaná.....Tak aspoň v zahrádce mi něco dalšího už kvete, azalka a modřenec.

A kdopak to upraví u jezírka, a zbaví různého plevele ? Pořád to opakuju, kouzelnou hůlku mít, to bych chtěla.....Jo, hůlky mám teď rovnou dvě, ale ty nejsou kouzelné...