Včera jsem prošla kolem té zasněné, co si tam tak pod zeleným stromkem sedí a kdopak ví, o čem si přemýšlí ? A tak mi připoměla, že i já jsem kdysi takto sedávala, ale na úzké podezdívce našeho plotu,dost často poté, jak jsem dokončila své zahradnické dílo. No jo, fakt jsem se takto podobně kochávala sama, no, snad napohled úplně stejně....

A ještě něco se mi vybavilo - kdysi tu bývaly jesle, celý rok jsem tam svého nejmladšího vodila, a díky dost blbé pracovní době jsem po práci vždycky poklusem pro něj běhala. Uběhlo času víc než dost, jesle jsou dávno zrušené a ty budovy dostaly využití jiné. Naštěstí také dost potřebné.  

A teď do těch míst přicházím častěji a vidím tu změnu. Tenkrát tu byla jen zahrada oplocená, žádné azalky, žádný rozkvetlý vřes.....

Tenkrát jsem tu poklusem běhala a dnes jdu pomalu, a ještě se na tu krásu kolem pohledem v klídku jen tak kochám....