Jejda, mohla bych psát až do alelujá, o tom všem, co mi utkvělo v mysli z pobytu v lázeňském Bělohradu. Ale žádné pikantnosti, co byste z lázní čekali....

A že jsem ve volném čase městečko prochodila křížem krážem, a jen tak se dívala kolem, tak pár různých pohledů si foťáčkem na památku domů vzala. U říčky Javorky, v uličce Na Třetí straně mne zaujaly tři staré původní chaloupky a jasany podivně pokroucené... Přešla jsem Raisovo náměstí do zámeckého parku, viděla kostel u hřbitova, všimla si budovy sokolovny a obdivovala čisté ulice a upravené domy....

Co napsat více?  I lidé tam byli ochotní a milí, moc se mi tam líbilo....

 

 

Hotel  Lázeňský dům na náměstí a za ním je čistý a upravený městský park.

Teď malé zastavení u Javorky, v ulici Na Třetí straně

Dole pod kostelem stojí tato úhledná chaloupka a u ní ten vodník z Javorky, možná že čeká na dušičku...

U hřbitovní zdi pomník rodičů spisovatele K.V.Raise, rodáka z Bělohradu

Tuto pamětní desku jsem viděla na náměstí...

dva obyčejné domky, ty nové, moderní jsem si nefotila, víc mne  okouzlují  staré...

A budovu sokolovny by mnohé město mohlo závidět, i toho sokola na věžičce mají....

No, myslím, že už to stačí, dost bylo Bělohradu !  I když ještě přece jen něco mám.... zas někdy příště, uvidíme....

Takové tam bylo jedno červencové ráno, když jsem se domů vracela.

Na rybníčkem Pardoubkem

Tak ahóóój,  loučím se s vámi , labutí rodinko, mějte se tu krásně, už budu jen vzpomínat....