Včera celý den pršelo ani se nechtělo ven. Ale musela jsem, nakrmit slípky a dát snídani černému koťátku co se u domu drží. A ono nikde. Když klapne branka ke slípkám, vždycky odněkud vykoukne a čeká co dám. Chytit se nedá, tak jako jeho mamina, která má osud bezdomovce. Už jsem tu o nich také psala, co s nimi bude přemýšlela. Bylo jich 5, květnových mláďátek když je sem mamina přivedla. Pěkně je schovala a dávala pozor aby je nikdo nenašel. Až se nám podařilo jedno odchytit a to jsme naštěstí darovali. Snad se má dobře, chlupáček. A jak běžely dny chtěla jsem , že se je pokusíme do útulku dát. Jenže, přišly srpnové povodně a v útulku plno, přeplněno, tak šance žádná. A nikdo je nechtěl, tady skoro každé nějakou kočku či kocoura má. Máme i my, právě z útulku a že je kastrovaný, nikde neplechu nedělá. Dál běžely dny a další dvě koťata zmizela.Nevím kam a nechci raději domýšlet. Psi v okolí a kolem nás jezdí plno aut , osobních a také náklaďáků. Tak se o jídlo hlásila už jenom dvě. Jak dál dny běžely už jenom jedno a s ním občas i tulačka mamina. A včera? Včera už nepřišlo, celý den jsem ho ani nespatřila. A tak mám výčitky, že jsem se málo snažila aby si chlupáčky někdo vzal. Nikdo je nechtěl, nikdo. Je někdy těžký, ten život kočičí....

Náš Maxík, ještě maličkého jsem si ho z útulku přinesla, je u nás už skoro 6 let a on si na osud nestěžuje.

To jsem ho probudila,když se na křesle povaloval. Jó, štěstí opravdu nepřichází automaticky, to je fakt......

Také jsme před časem měli Macíka, kocourka rezavého, který se odněkud přitoulal.Zrovna jsem si ho přivezla
po kastraci, ještě je trochu obluzený a Max ho hlídá. Macek byl krásný a jednoho dne zmizel a už jsme ho nenašli.

Nebojte, Maxíček nepije, to jsem mu láhev z legrace přistrčila, zbyla mi jedna z rodinné oslavy a on se jen diví, co to má být?

a nakonec ještě jedna kočička, ta není naše, ta je jen na koukání zavřená v ZOO, také jeden z osudů kočičích.......