Před polednem čekám u školy na Matěje a mám ještě chvilku času. Obloha je tak nádherně modrá ! Dívám se do holých korun dvou vzrostlých lip, které vedle cesty stojí tak majestátně, že nemůžu svůj pohled odtrhnout. Krásné a vzpřímené kmeny, jejich větve, ty jejich paže, vše pod tou sytě modrou oblohou, jen slepý si nevšimne...Mám takové stromy ráda,  kdyby tak mohly promluvit, co všechno  viděly a slyšely v tom koloběhu let,  co všechno musely  vydržet !  A pak, když přijde člověk s pilou, a sekerou tne do živého, prázdné je místo, co bylo a žilo, už není...

Tam kde jsem vyrostla, poblíž našeho domu , byly také lípy. Byly tam do loňského března.   Také jasan u cesty něco pamatoval. Naši maminku zdravíval dennně, když kolem něj chodívala do kravína, kde měla na starost jalovice. A kdyby tak mohl i dovnitř se dívat, viděl by,  jak se tam maminka poctivě dřela, jak zvířatům dávala péči, jako svým vlastním.... Viděl, jak ve dvoře u Tomíčku, kde kravín stál, můj bráška jako kluk si s jejich dětmi hrál. Jak strčil prst do prázdné láhve a nemohl s ním ven. Jak utíkal domů, s pláčem na krajíčku, a jak ho tatínek huboval. "Co máš co dráhnit u Tomíčků v kůlně, vidíš, to máš za to, že děláš co nemáš..! " Ale jeho prst  z lahve vysvobodil. A letitý jasan  viděl později i požár toho Tomíčkovic domku, když na Štědrý večer od komínu plamenem chytila střecha. Viděl nás, děti, když jsme běhaly u potoka, v zimě i v létě, viděl a slyšel když kolem šel starý pan Loubek a posilněn hospodou si prozpěvoval...No, viděl toho za svůj život jistojistě moc ! Ale už nevidí a neuslyší, dnes už tu není.....

Není už kravín, není už domek co za ním stál, jen třešeň v zahrádce u sousedů nám našeho tatínka připomíná, protože ji rouboval...

Už nikdy nezjistím stáří toho kmenu, i když by se možná dalo spočítat. Byl jeden jasan,  ale už není, není......

A ty vzrostlé lípy odešly současně, kdoví proč ? Nikomu nestínily, nikomu v cestě nestály, v květu nádherně voněly, prostě do těch míst patřily !

Ty fotky jsou mé sestry Jarči, ona tu zkázu loni zjara viděla. Tak už navždycky odešlo to co bylo a na fotkách tu jen pro vzpomínku zůstalo.