Za odměnu mi každý rok kvetou, to proto, že je mám ráda.  Fuchsie - také se jim říká čílko, bývaly v oblibě už dříve, hlavně na oknech venkovských domů, nebo přes léto v nádobách na zahrádkách. Já tuto tradici udržuju a nedám na ně dopustit. Vzpomínám, že první "oplégr"jsem si přinesla do své domácnosti jednoho zářijového dne.  Z košaté rostliny, která ve velkém květináči tak nádherně kvetla u vstupních dveří do venkovské chalupy, mi kousek té snítky darovala paní Nezbedová. Bože, to je tak dávno !  Už čtyřicet let !  Ten kousek snítky se tehdy ujal, rostl a sílil, příští rok vykvetl a radost mi dělal. A potom později, jsem těch oplégrů zase já jiným darovala...Ale na druhou stranu není to snadné - co s nimi potom přes zimu ? Mít zimní zahradu, to by se šiklo, ale o té můžu jen snít. Ještě že máme posklepený dům, tak dvě malá okénka jim musí stačit, otrhám jim všechy listy a také přistřihnu. A když už jsou vrženy do "vězení" tak občas dostanou jen trochu vody, to aby úplně neuschly. Ony jsou ale trpělivé, ony vědí, že až přijde jaro, že  je tam nenechám a že jim bude zase hej ! A potom rozkvetou, to jistě za odměnu, to že je mám ráda...

Takto kvete zrovna jedna z nich ..

Ty další jsou z jiné doby, měla jsem i jednu na kmínku, za pár let jsem si z ní stromeček udělala, až nos jsem měla nahoru, jaká to byla paráda !  Ale už není, má jen své potomky a ona ve fotkách někde je schovaná...