Byla poklidná dopolední neděle, prvního adventního dne když se pronikavě ozval telefon.  Zdvihnu sluchátko - " J...... , prosím ?" Na druhé straně jen pár vteřin napjatého ticha. To ticho pak rozčísla jediná věta :  "Mamko, Mirek měl bouračku."  "Ježiši, proboha, snad se mu nic nestalo ! ?????" Běží pár dalších mučivých vteřin a já ještě věřím....

"Mirek je mrtvý !"  Ta krutá zpráva mi do uší sjela jako ničivý blesk.  Moje mysl se brání - můj nejstarší syn? Ne, to nemůže být pravda !

A mé srdce krvácí a slzy se řinou -  "Ne neříkej mi to, neříkej mi to, neříkej mi to,  TO NENÍ PRAVDA, TO NENÍ PRAVDA, TO NENÍ PRAVDA, TO NEMŮŽE BÝT PRAVDA.......!!!

Svou třináctou komnatu v tento čas pootvírá už podesáté, a z krutého poznání ve zjizveném srdci teskno má , jedna maminka, máma....