V roce 1962 nám do uší zaznělo poslední školní zvonění a na každou z nás čekala maturita.  "Svatý týden" na přípravu a pak jenom štěstí, z daných předmětů si vytáhnout otázku, kterou bych nejraději....Pak malá chvíle přípravy "na potítku", uf, uf, v koutě třídy u malého stolku, a přede mnou  jedna z řady mých spolužaček skládá  zkoušku ze svých vědomostí získaných  během čtyř studijních let.  Zkoušky písemné, zkoušky ústní, zkoušky praktické a naposled společné slavnostní ukončení, a s diplomem v ruce hurá do světa !  A my jsme se rozprchly do různých koutů, kam nás za prací  zavála "umístěnka", už žádné prázdniny a jdem do "boje" !

Mám schované foto našeho tabla, všechny tváře na něm bezpečně podle jmen znám, a i když jsem některá děvčata od školy neviděla a nic o nich nevím, tak jsem je nezapoměla. Ale už před lety začalo odcházení, ale pryč ze světa,  to nenávratné. .....První odešla Jaruška, taková tichá a milá usměvavá dívka, ta zlá nemoc je mrcha, ta si nevybírá...Je to jako když se přetrhne šňůrka a na ní jsou korálky navlečené, jeden za druhým pak ze šňůrky spadne a zbývá jich  čím dál míň.... První korálek - Jaruška Pavlíčková, pak Dáša Ponešová, Jana Šindelářová, Gerda Schichtová, Eva Tůmová, Jana Šefrová, nedávno Erika Puschmanová...smutné je takové odcházení...