Ať už konečně sprchne, říkáme, když je zem vyprahlá a rostlinky vadnou žízní,  když  se  konev na vodu skoro nezastaví, a s ní musíme běhat i my...

 U nás v poslední době moc nepršelo, tak už byl na deštík  nejvyšší čas. Přišel s pondělním večerem, ne deštík,  ale krátký slejvák, žíznivá zem se konečně napila a ráno? Ráno bylo zas modré nebe, jen kapky na listech a v trávě po noci ještě na chvíli zůstaly.

Ty dešťové kapky

jsou jak v krůpějích rosa,

ve svěží trávě

chci brouzdat se bosa....

Pod modrou oblohou,  na slunci za chvíli

se dešťové slzičky zase  nadobro ztratily...