Mám sklony k mičurinským pokusům, nevím proč, že mi to nedá a ještě pořád mě to nějak baví, i když... A když se mi zadaří a z maléhou proutku nebo semínka se něco vyklube co  neznám, tak své zvědavosti učiním zadost a pátrám co to jen může být.

A tohle pro mne, asi tak před osmi lety, bylo záhadou.  Ten lusk pod jedním plzeňským stromem sebrala Hanka a co  je to za strom také nevěděla. Ani já jsem na to hned nepřišla, ta semena byla jako kámen, neskutečně tvrdá. Hokus, pokus - měla jsem štěstí, asi po dvou letech se v mé "množírně" semínko nakonec probudilo. A když vyrostl stromeček s prvními lístky, tak díky lusku a semenům jsem v chytré knize nakonec zjistila, že  pod českým názvem je to Nahovětvec dvoudomý.

K mé radosti jsem měla ty stromky dva, a jeden se  loni po přesazení, nevím proč, už k životu neprobudil. Škoda, ale možná ne, zůstal mi aspoň jeden.

 

 

 

 

 

 

 

To je on,

a já teď nevím kam s ním.

Do volné přírody se to nesmí,

a naše zahrada není nafukovací !

 

 

Ale stejně mě těší,

že můj pokus byl úspěšný