Tuto úsměvnou příhodu mi vyprávěla Jarča, řeknu vám, že si to setkání s děvčátkem předškolního věku umím docela živě představit. Je známo, že malé děti jsou bezprostředně zvídavé...Tu neznámou holčičku zaujalo, co se to u cesty děje . Tady je následný rozhovor :

H.  "Co to tu děláte?"

J. "Vidíš, dáváme sem ceduli".

H "A proč ?"

J. "Bude na ní napsáno o tom, co je tady v těch místech zajímavého."

H. "A co tam bude ? Bude tam taky o žabičkách?"

J. "No, co tam napíšou, to ještě nevím."

H. "A tvůj ženich to taky neví ?"

J. " To není můj ženich."

H. "Vy ste se ještě nevoženili ?"

J. "Víš, to je můj syn."

H.  prý s netajeným  údivem - "Jooo?"

No jo, bude to jednou asi správná ženská, bez okolků hodí řeč a hned bude vědět, na čem je.  Tak nějak si to děvčátko představuji, obrázek je jenom ilustrační.