Jéje, to jsem si to užila !   S kým, kdy a kde ? Nejsem tajnůstkářka, tak prozradím.... S Jarčou, poslední říjnovou sobotu , a v našich krásných Jizerkách.  Z osady Jizerka si vyšlápnout lesem, vše kolem vnímat, nasávat podzimní atmosféru a dívat se, dívat....Chtěly jsme nalézt takové místo odkud lze zahlédnout přehradu Souš. Nebylo slunečno, jen  studené povětří tančilo kolem, a malou chvíli se snášel i drobný  déšť. Ale bylo tam krásně, bylo to pohlazení, byl to krátký únik z dlouhé řady všedních dní....

 

 

Malebná osada  zlákala celý houf lidí, kolaře, pěší, jednotlivce i skupinky, každý si splnil nějaký cíl a potom vzhůru, možná i znaven se vracel po cestě klikatící se jako hádek  zpátky k parkovišti, pod Bukovec.

A stoupáme pomalu do kopečka, osada vidět není, jen vrcholek Bukovce nám na další cestu mává.

Okolní příroda už se podzimně probarvuje, svoje kouzlo má i suchá tráva, ale zeleň zdravých smrků převládá.

,

Našly jsme místo odkud jsme zahlédly přehradu za vrcholky stromů skrytou.

K tomu není co dodat ! Jizerky měly dřív velké plochy vzrostlých stromů poničených, suchá torza tiše a smutně žalovala...

A věřím, že zas někdy příště  v těchto místech  nashledanou