To přesně sedí ! Hlavou mi táhne roj myšlenek, jedna střídá druhou, tak rozporu plné, splétají se jako niť do klubíčka.....

Stále se něčím zaměstnávat, to je na chmury nejlepší lék !  Teď na řadu přišly křížaly, babičko moje milá, to od tebe jsem to okoukala...Malá jablka loupu a rozkrajuju na plátky a hlavou letí vzpomínka na dávné časy, kdy tohle dělávala moje babička, ani jedno jablko nepřišlo nazmar, ani švestička a hruštička....O čem asi přemýšlela, když jablka loupala a klestím a šiškami v kachlovém sporáku zatopila, aby uvařila oběd, a pak v troubě sušila to ovoce, aby ho potom ve velké krabici poslala poštou tak daleko, svým vnoučatům. A vnoučata nad tou dobrůtkou jásala, všechno jsme moc rádi zblajzli ! A jak tak i já dnes,  coby babička, ovšem už v jiné době, ty křížaly  také dělám, ale nesuším na sporáku, ale docela snadno, na horkém radiátoru ústředního topení.

Když už páté přes deváté - já se fakt nenudím a stíhám i číst, to je také určitý lék.

Tyto dvě knížky mi zas darovala Hanka a trefila se mi do noty. Do které knížky se začtu příště? Možná počkám, jakou mi přinese Ježíšek.

No a na závěr, zase si neodpustím, včerejší ranní pohled z kuchyňského okna.

A dnes? Dnes už  nahoře sněhovou peřinu rozpárali, a docela se jim to daří. Padá a padá, už je pocukrováno, už je bílo všude.