Fakt, každej to nějak má, tím myslím to, co dělá, co musí a nemusí, co chce i nechce....Prostě každý to ve svém životě nějak má...Když jeden začne hodnotit tak dojde k závěru, že musím a nemusím - to vyjde skoro tak napůl. Musíme do zaměstnání /já tedy už ne, to už mám za sebou/, musíme se postarat o děti o rodinu, jaképak musíme - to je snad samozřejmost, a to všechno ostatní možná už nemusíme, ale většinou chceme. Co si na bedra naberem záleží na nás, jó, každej to nějak má.....I já dneska musela, ne prostě jsem chtěla, dodělat něco na zahradě. Vyhrabat listí, odnosit fuchsie, no, nejsem troškař mám jich moc, uložit hlízy jiřin a begonií, uvařit oběd, pak ještě to a tohle....A tak jsem si teď k noťasu za odměnu sedla a zas pár obrázků do blogu dám.....

Podzimní louka před Ruským hřbitovem,to je ten lesík nahoře...Hřbitov je vojenský, z první světové války, Rusové a Italové jsou tam pochováni.

Tři sestry tu stojí vedle sebe, vidět je jen jejich stín...Díváme se na průmyslovou a nákupní zónu, která zchlamstla kus zemědělské půdy

Dva záběry do krajiny.

Hřbitůvek je udržovaný, za mého dětství však byly jednotlivé hroby znát a na každém plechová hvězdice se jménem mrtvého zajatce, to vše je dávno pryč...

Co se tu pod Ještědem tenkrát hrůzného dělo ?  Válkou zničené životy.....

Ty dívenky na koních plničké mládí, možná bych chtěla jak ony být....

Byl to příjemný pohled - jak krása koní se s mládím snoubí v přírodě....