Zemřel mi děda... tátův táta...

Byl vojákem z povolání v hodnosti majora, poté pracovník českých radiokomunikací na vysílači Domamil, vášnivý radioamatér a coby důchodce si pořídil jezevčíka a rád zašel na pivko.

Nebyl to typický "pohádkový" dědeček, ale přesto mě to rozesmutnilo. Rozesmutnilo mě to přesto, že jsme to všichni čekali. Jeho zdravotní stav v posledních letech nebyl vůbec dobrý a krom jedné etapy se vlastně neustále zhoršoval.

Moc jsme se nevídali, na prázdniny jsme k němu nikdy nejezdili, maximálně na pár hodin na návštěvu, vzpomínek tak moc nemám, ale přesto nechci zapomenout na to, jak:

- dával mě a sestře vždy plné papírové sáčky pastelek
- kupoval nám vážený nugát
- hodně moc kouřil
- pálil vynikající domácí slivovici
- protože neměl šťastné manželství, většinu návštěv jsme absolvovali v jeho "laboratoři" ve sklepě
- občas se stalo, že nebyl doma, ačkoli jsme měli domluvenou návštěvu
- chodíval na pivko k "Bílýmu" (restaurace Bílý Jelen v Moravských Budějovicích)
- přenechával mé rodině téměř každoročně poukaz na pobyt v chatě u Vranovské přehrady
- dostal jsem od něj své první auto za symbolickou jednu korunu, kterou jsem mu provrtal a dal na kroužku na klíče
- vyznal se v slaboproudé elektronice
- v důchodu se naučil ovládat počítač
- brácha mu říkal "Kožíšek"
- jen jedenkrát při návštěvě nás pozval na oběd, byl kupovaný bramborový salát a vepřový řízek
- když jsem ho viděl naposledy na pozdrav "Ahoj dědo" reagoval odvrácením hlavy a odchoddem
- v poslední době mě tak jednou za měsíc prozváněl, možná i volal, ale já to nebral... jak tomu bylo a co mi možná chěl říct se už nikdy nedozvím...

Nyní ho už nic nebolí a pevně věřím, že "tam" se má lépe... Nejstarší z našeho rodu Havlů odešel...

Amen