Nedávno jsem snídal čerstvou bagetku a jak si tak pochutnávám, napadlo mě, že je milé, že stojí pouhých 5,50/ks a co všechno se do té ceny musí naskládat a jak titěrné musí být ony jednotlivé položky pro jejich množství, z nichž nejvyšší bude marže marketu.

Zamyslel jsem se tedy, co "vše" předchází tomu, než se dostane taková bagetka do rukou konečnému spotřebiteli a jaké položky, čí vší práce se musí zaplatit?

Jelikož nejsem pekař, přistoupíme pro zjednodušení k úvaze, že bageta je vlastně rohlík. Rohlík je pekařský výrobek z tukového těsta, vyráběný z pšeničné mouky, soli, droždí, cukru, mléka a margarínu.

Pšeničná mouka je z pšenice, kterou musel někdo zaset, ten kdo ji zasel, ji musel prvně vypěstovat nebo koupit, platíme tak náklady na loňskou pšenici, náklady na sklizeň pšenice, uskladnění a vysetí. Poté musel pšenici někdo sklidit, po sklizni odvést na mlýnici, někdo ji musel semlet, uskladnit a prodat do pekárny. Máme mouku.

Dále máme na řadě sůl... "něco tak nicotného, co je všude, čeho má každý dost..." znáte? A jak je to s její výrobou? Pro většinu z vás bude určitě novinkou, že sůl se prakticky vyrábí a že s původní, přírodní solí (těženou) má pramálo společného. Přírodní sůl se vytěží, odveze do chemických laboratoří, tam se chemicky čistí až je z ní čistý NaCl. Následně je opět chemicky obhacen (chlorid sodný) o minerály a distribuován jako kuchyňská sůl.

Droždí... malá kostička ho stojí Kč 2,-, když jsem byl malý, za dvě koruny ho byl pořádný kousek neúhledně zabalený v papíru... a jak je to s jeho výrobou? Vyrábí se z řepné melasy (někdo musel zaset a sklidit řepu), a kvasinek a že to není nic jednoduchého, se můžete dočíst zde.

Cukr: jak snad každý ví, vyrábí se z cukrové řepy, s jejíž produkcí jsme byli při vstupu do EU zcela sobjestační, a tak stál cukr polovinu toho co nyní, ale to sem nepatří... řepu musel opět někdo zaset a sklidit a pak dovézt na řepnou skládku. Zde se řepa čistí, pere a krájí na tzv. řízky. Za použití horké vody a dokonce i kyseliny sírové (kdo to věděl?) se nechá narušit jejich (těch řízků) buněčná struktura a vyrábí se tak surová sladká šťáva (difúzní). Ta se dále čistí, odpařují se lehké šťávy, těžké šťávy se svařují, přičemž kristalizují, odstředí se a vzniká surový cukr - žlutohnědý. Ten se dále rafinuje (bělí), suší a třídí. Následuje skladování, přepracování tzn. rozvážení z tunových vaků, balení a expedice. Podrobné info o výrobě cukru najdedete zde.

Mléko - kdysi jsem pracoval v kravíně, co je práce kolem krav, že je někdo musí vyhánět na pastvu, hlídat, naháně zpět, mezitím jiní uklízejí maštale, dojení krav, krmení krav, ustájení a pořád dokola... no to jsem se zase nechal unést :)... mléko se nadojí (věděli jste, že polovina dětí v USA neví, že mléko je od krávy a myslí si, že se vyrábí chemicky?), stočí do velikých chladicích kádí, kde se neustále míchá, převeze se mlékařským vozem do mlékárny, kde se chemicky upravuje (pasterizace), stáčí, balí a distribuuje.

Margarín se vyrábí nejčastěji ze ztužených tuků, zejména tedy z rostlinného (slunečnicového, či řepkového) oleje tzv. hydrogenací nenasycených kyselin pomocí vodíku. Směs tuků se poté smíchá s vodou. která v chlazených válcících krystalizuje, přičemž se ještě hněte. Opět jsme tedy u toho, že v prvé řadě musí někdo sklidit, uskladnit a následně zaset výchozí plodiny, aby je následně opět sklidil, uskladnil a prodal.

Získali jsme všechny základní suroviny, (když pomineme úpravu vody na pitnou) a můžeme se dát do výroby naší bagety - rohlíku. Rohlíky se až na výjimky vyrábí v dnešní době strojově. Pekař dá do nádoby všechny výše sepsané suroviny, ty se smíchají a vzniklé těsto se dá do díže. Stroje toto těsto porcují tak, aby každý kousek měl požadovanou hmotnost a velikost a následně je další stroje třídí do řad. Postupně dochází k překynutí těsta a další stroje určují tvar pečiva (rohlík či houska = stejné těsto). Takto upravené těsto se přesouvá do kynárny, kde rohlík kyne. Následuje proces vlažení, sypání a přesun do pece. Po upečení je rohlík přesunut na zchlazení, umístěn do přepravních beden a expedován na prodejny.

Jeho cesta tak ještě ale nekončí. Řidič dodávky předá rohlíky skladníkovi (prodejci), ten je předá prodavačům, ti je vysypou na prodejně do boxů a až si přijdete nakoupit, tak ten jeden, mezi těmi všemi, ten, co v něm je tolik výchozích surovin, tolik předešlá práce, tolik vynaložených prostředků, tak ten jeden, co ať už přímo, nebo nepřímo prošel nemálo rukama, tak ten je Váš.

Následně rohlík končí v igelitovém sáčku, převezete ho ve vozíku k pokladně, pokladní je spočítá a namarkuje a pak už záleží jen a jen na vás, jestli se zakousnete, zkrmíte ho labutím či holubům a nebo ho necháte ztvrdnout a rozemelete ho na strouhanku, či prostě skončí nakonec v popelnici a pochutnají si na něm "myši". Ale řekněte, není to po tolika procesech trochu škoda?

Mně osobně bude nyní každý rohlík chutnat o trochu víc, než doposud, když vím, kolik práce v něm je a už nebudu nadávat, když za bagetku budu platit více než těch Kč 5,50.... vždyť musím zaplatit práci tolika lidem!

- a to jsem vůbec nezmínil výrobu papíru a pytlů na skladování surovin a spoustu, spoustu dalších věcí, bez kterých by ani ten jedem "pitomý", jednoduchý, rohlík nevznikl

Wikipedie - rohlík