10. 02 2009 | 16.37
Motorka jsem měl odstavenou přes zimu více než dva měsíce. Žádnou zvláštní údržbu před odstávkou jsem ji nevěnoval. Po příchodu k Modré jsem otočil palivový kohout na cca 10 vteřin do polohy PRI a poté zpět na ON. Sytič jsem nastavil na plný výkon a motor se na první otočení rozeběhl, což mi udělalo radost
. Né tak ale fakt, že z výfuku prská nebývalé množství vody
. Vzpoměl jsem si na radu "výfuk motorky na zimu ucpěte, aby nedocházelo ke kondenzaci par" a na fakt, že voda z výfuku mi prskala již vloni v létě - zejména po použití čistícího přípravku palivového a spalovacího systému motoru. Naštěstí z výfuku nejde bílý kouř, ani jiné nečistoty se mi na dlani po jeho přicpání neusadily.
Dojel jsem si na benzinu dofouknout pneumatiky a všiml jsem si šlemu v olejoznaku na motoru. Bohužel nešlo o zašpiněné sklíčko a šlem nezmizel ani po zahřátí motoru. Naopak, při zahřátém motoru motorka začala hůře startovat. Při postavení motorky na hlavní stojan jsem si všiml, že je v motoru více oleje ("oleje") než povoluje ryska. Patrný úbytek chladicí kapaliny však v expanzní nádržce není.
Vrátil jsem se s motorkou do garáže, otevřel víčko pro dolévání oleje a z tohoto motorového prostoru (od spojky) byl znatelně cítit benzin. Odpustil jsem cca litr oleje (najeto kolem 1500 km) a dolil půl litru oleje čerstvého. Šlem z olejoznaku nezmizel. Se značně skleslou náladou jedu domů.
Protože odpoledne je přijatelných 8´C a silnice jsou suché, sedláme s Jančou Modrou a vyrážíme na první letošní výjižďku. Jak jsem si všiml již vloni, motorka nechce tahat tak jako kdysi.
Ve dvou lidech je občas problém dostat se plynulou jízdou na 130 km/h, ale pokud se tahá za rychlosti odspodu až k červeným polím otáčkoměru, dá se z ní vytáhnout i 150 km/h. Dlužno dodat, že dříve jsme nejezdívali s tankvakem a během roku jsme přibrali dohromady cca 10 kg.
Za Ústím nad Labem najížídme na dálnici do Německa, a tah motoru se mi zdá ještě horší. Na 6tku se nemůžu dostat přes 5,5 tis ot./min. a rychlost 120 km/h. Projíždíme šílenou mlhou při viditelnosti na pár metrů, skrz Petrovické tunely do Petrovic, kde jsou podél silnic i více než metrové závěje sněhu (foto z výletu) a teplota se pohybuje slabě nad nulou. Bojím se pustit plyn s tím, že motorka možná chcípne... nechcípá... na volnoběh běží jako hodinky... Zkouším protočit motor až k omezovači a dostávám se hravě na 11,5t ot./min s bezproblémovým návratem k volnoběhu.
Když vyjedem z Petrovické mlhy na trošku zajímavější a přehlednější silnice, zkouším akceleraci Modré na první dva, tři rychlostní stupně a vše se zdá být v naprostém pořádku. Jsem zmaten :( ale potěšen :). Nyní bude nejzajímavější startování motorky po vychladnutí.
Zmrzlí slézáme z motorky po 70ti km, hodinu po našem odjezdu. Opláchnu Modrou od soli a zahřeje mne na duši až zjištění, že šlem z olejoznaku je pryč... nezbývá než doufat, že se neobjeví a že olejová náplně nebude přibývat a nebude se z ní stávat náplň "olejová".